Europarlament roste, ale Česko má stále stejně poslanců. Jak to?

V nedávno proběhlých volbách do Evropského parlamentu volili čeští občané jednadvacetičlennou národní delegaci, kterou v červenci vyšleme na první zasedání ve Štrasburku. V pozadí českého zájmu zůstalo, že celkový počet europoslanců roste ze 705 na 720. Pojďme se na to podívat blíže.

Smlouva o Evropské unii stanoví v čl. 14(2):

Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát, nepočítaje předsedu. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.

Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a po obdržení jeho souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.

A Evropská rada, tedy orgán složený z hlav států a předsedů vlád, přijala 22. září 2023 rozhodnutí 2023/2061, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu. Tím byl jednak zvětšen počet europoslanců a jednak bylo stanoveno, v jakých státech bude těch dodatečných patnáct poslanců zvoleno. Taktéž v pozadí českého zájmu došlo k jednomu zvětšení v únoru 2020. Po brexitu Evropský parlament sice přišel o 73 britských poslanců, ale také narostl o 27 na 705, se kterými úřadoval od brexitu do dubna 2024 (kdy bylo poslední zasedání stávajícího mandátu).

Ve výše citovaném textu Smlouvy o EU jsou podstatné tyto věci:

1. Maximální počet poslanců z jedné země je 96. Tolik jich má Německo.
2. Minimální počet poslanců z jedné země je 6. Tolik jich mají Malta, Lucembursko a Kypr.
3. Počet poslanců jednotlivým zemím se přiděluje „poměrným sestupným způsobem“.

Asi si říkáte: „Co to sakra je poměrný sestupný způsob?“ Legislativa EU nám dává odpověď:

Poměrným sestupným zastoupením se rozumí toto: poměr mezi počtem obyvatel jednotlivých členských států a počtem jejich míst před zaokrouhlením na nejbližší celé číslo se liší v závislosti na lidnatosti členských států tak, aby každý poslanec Evropského parlamentu z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů než poslanec Evropského parlamentu z méně lidnatého členského státu a naopak aby platilo, že čím je členský stát lidnatější, tím větší má nárok na více míst v Evropském parlamentu.

Nevím, jak vám, ale mně ten odstavec nic neobjasnil. Pokud k tomu není někde další vysvětlení, vychází mi to tak, že větší státy mají poslanců víc a ne přímo úměrně, ale o kolik víc, to je ve hvězdách.

Nejprve se podívejme na počet obyvatel v jednotlivých členských státech v předmětných letech, a na to, jaký podíl obyvatel EU to je:

Bral jsem vždy rok před volbami, data jsou k 1. lednu daného roku. Pokud máte pocit, že jsou ty země nějak na přeskáčku, vyřiďte si to s Eurostatem, který je takhle řadí.

Potom jsem se podíval na to, kolik poslanců by ta která země měla mít podle striktně poměrného zastoupení a podle zastoupení v závislosti na druhé odmocnině počtu svých obyvatel.

Jak vidíte, moje řešení přes odmocninu samo od sebe dává takové počty, které respektují maximální počet poslanců pro Německo a minimální počty poslanců pro tři nejmenší státy EU. Také vidíte, že skutečný počet poslanců je něco mezi přímou úměrou a odmocninovým řešením. Jaké funkce by nejlépe odpovídala skutečnému počtu, se mi nechce zjišťovat, ale pokud vám ano, dejte vědět!

Čímž se dostáváme konečně k tomu, jak se měnily počty europoslanců a jejich podíl mezi obdobími začínajícími v letech 2014, 2019 (2020) a 2024:

Když od 751 odečteme Brity a pak neměnná křesla, tedy 96 německých a 18 křesel tří nejmenších států, dostaneme 564 křesel, která si mezi sebou dělí 23 ostatních států v roce 2014. V roce 2024 odečítáme opět 96 + 18, a dostaneme 606 křesel pro 23 ostatních států. To je nárůst o 7,45 %.

Při 21 českých europoslancích bychom měli při 7,45% nárůst získat 1,56 poslance navíc. Připomínám, že došlo k dvojímu navyšování, ani při jednom jsme nezískali ani poslance navíc. Francie získala hned sedm europoslanců, což je nárůst o 9,5 %! Jak můžeme vidět v tabulce nahoře, počet obyvatel Francie narostl o 3,92 %, přitom počet obyvatel Česka vzrostl o 2,96 %. Bulharsko za stejné období přišlo o 11,49 % obyvatel, ale počet jeho europoslanců se vůbec nezměnil!

Země, které nezískaly žádné europoslance navíc při dvojím navyšování: Bulharsko, Česko, Německo, Řecko, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Portugalsko.

Přitom Německo, Kypr, Lucembursko a Malta se nepočítají z výše uvedeného důvodu limitů uvedených ve Smlouvě o EU. Zůstávají Bulharsko, Česko, Řecko, Litva, Maďarsko a Portugalsko. Všechny tato státy s výjimkou Česka přitom ztratily obyvatele (Portugalsko pouze mírně).

Česko tak z dvojího zvětšování Evropského parlamentu vyšlo ze všech zemí zcela nejhůře. Proč nebyli čeští zástupci v Bruselu schopní či ochotní poukázat na tak zjevnou věc, to nevím. V roce 2018 jsem pracoval pro britskou delegaci, takže jsem tyto věci ignoroval, a od brexitu dění v EU nesleduji příliš detailně. Pokud má někdo ze čtenářů informace o vyjednávání jak mezi poslanci (kteří posílají Evropské radě návrh), tak na úrovni Evropské rady, budu rád, když dáte vědět.

Fun fact: Pokud by se volilo 22 českých europoslanců, získal by další mandát Róbert Šlachta z kandidátky Přísahy a Motoristů. Pokud by se volilo 23 českých europoslanců, získal by další mandát Tomáš Kubín z kandidátky ANO 2011. To tedy za předpokladu, že by navýšení poštu poslanců nezměnilo chování stran v kampani a voličů u uren.