John Yates chytal ryby v Mexickém zálivu, když ho zastavila federální kontrola, která zjistila, že se na lodi nachází podměrečný kanic červenohnědý – v rozporu s federálními předpisy. Kontrola nařídila kapitánu Yatesovi, aby tyto ryby držel oddělené od ostatních, ale Yates nařídil své posádce, aby je hodila přes palubu. To vyústilo v obžalování Johna Yatese podle zákona Sarbanes-Oxley Act z roku 2002, který říká, že trestem odnětí svobody až 20 let bude potrestána osoba, která „vědomě pozmění, zničí, znehodnotí, zakryje, zfalšuje jakýkoliv záznam, dokument nebo hmotný objekt, nebo do nich zanese nesprávný údaj, s úmyslem pozdržet, omezit nebo ovlivnit federální vyšetřování“.
U soudu Yates argumentoval tím, že Sarbanes-Oxley Act se týká účetnictví (byl přijat na ochranu akcionářů po skandálech Enronu apod.) a že je tedy nutné rozumět hmotným objektem něco, co se týká záznamů, ne ryby. Soud Yatesovi nevyhověl a odsoudil ho ke třiceti dnům vězení. Yates se však nedal a případ nakonec po téměř osmi letech doputoval k Nejvyššímu soudu USA, kde nejtěsnějším rozdílem 5:4 vyhrál. Yates v. United States (2015).
